asi to neni moc citelny, tak vam to prepisu:
Drazí přátelé!
Předně Vás všechny srdečně pozdravujem a děkujem za lístek, těší nás taky, že se o nás zajímáte, jsme chvála Bohu živi a nic se nám nestalo, ale co jsme poměli strachu a pořád žijem ve strachu, přitom náletu, já jsem byla u nás v domě ve sklepě v krytě a bylo nás tam dost, hrůzou jsem trnula, jestli praští do domu že budem všecky zasipaný, a Vlasta, ta pracuje v Sokolnicích ty byly z továrny všecky venku ta slišela ty rany co dávali v Brně ta říkala jaký to bylo hrozný poslouchání jak to dunělo jak se všecko otřísalo a pak jí někdo povidal že je Bratislavská ul. rozbitá a tak co měla strachu k čemu přijde s pláčem přišla domu, a vlaky nejeli a tak ten kus cesty ze Sokolnice přišla pěšky a v jakým nebezpečí šli vedle trati a tam bylo moc bom časových, kdyby nějaká vybuchla tak by byli všecky zahynuli na Bratislavské tak v prostředku jedna továrna vyhořela a blízko koliště je to škaredý a před úřadem práce spadla časová bomba jel tam vůz s koníma jak se ty koně lekli tak se vůz převrátil vezl flašky ty tam byly všecky vysipaný, pacholek byl poraněný a koně utekli a v úterý vybuchla, to byla rána, okna drnčili vypadlo nám deset tabulí z oken, bylo slyšet, že byl strážník poraněn a jednoho člověka to zabylo a to byl náš známí jednoho dozorce syn a ten nám dával vždycky kvítka na mše svaté a takoví hodný člověk toho sem moc litovala moc lidu zahynulo na policejním řiditelství 150 ta ul. ke hřbitovu v Židenicích taky je hrozná co se to děje to je strašný, my musíme něco odvést do Trpína. Ještě Vás všecky srdečně zdraví Švábovi. Taky se stachuju o Vídeňský jestli jsou živi. Pozdravujte od nás Křetínský taky se chci za nimi podívat i k Vám a pak si popovídáme, naši mě posílají do Trpína abych tam byla, ale zas mam jit k lidem na obtíž a tady od samého strachu budu zničená
Jsem moc rada, ze ziju v ted v teto dobe, v jaky ziju, i dyz jsem valky nezazila, z povidani babicky si je dycky dokazu nejak zivejc predstavit, jakoby se prenest do toho obdobi strachu...děly se strašný hrůzy...1. a 2. světová a pak nástup komunismu na 40 let..asi se mam zatim z nasi rodiny nejlip, protoze ziju ve svobodny mirovy zemi, kterou oni malokdy zazili..a za to, kde a jak ted ziju moc dekuju
jj, válka je fakt hnusná. Ale někdy nic jiného prostě nezbývá.
Když jsem si přečetla Nahý mezi vlky od B. Apitze, po pár dnech jsem měla naprosto živý sen o tom , že jsem v koncentračním táboře..a zažívala jsem tam přímo ty hrůzny. Když jsem se asi tak ve 2 ráno probudila, plakala jsem jak malý dítě a děkovala Bohu, že žiji v 21.století, v České reublice a že jsem doma, ve své posteli.. Hrůza..nedokazala bych to vydržet.Jinak Veru, zajímavý článek..ty dopisy jsou opravdu živý.
Souhlasím, mělibychom si vážit toho jak se máme, i když se nám to mnohdy nepozdává. Vždycky může být hůř...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.