Manipulace

Manipulace. Slovo, při kterém si většinou představíme, že jeden člověk manipuluje druhého. Jenže ona existuje i manipulace se sebou samým. A té podléháme vždy, když se nutíme do něčeho, co se nám vnitřně příčí.

I já jí kdysi podlehla, když jsem byla o mnoho let mladší.. věděla jsem, že jisté věci, úkony, činy nechci jako ostatní dělat. Jenže od některých mých blízkých lidí se ozývalo "to co děláme my, je dobré,  jen díky tomu bude každý člověk šťastný". A tak jsem tomu uvěřila(v domnění, že budu též šťastná), aniž bych zdravě kriticky zhodnotila, co jsem přijala, respektive díky čemu jsem se zmanipulovala.

Po pár měsících už to ani nevnímáte. Nevnímáte žádné negativní pocity, které jste pociťovali na počátku a které vás varovaly, že tohleto není vaše cesta. Sebemanipulace proběhla úspěšně. A tak si 'spokojeně' žijete. Až do té doby, kdy narazíte na lidi, kteří vás na to upozorní. Upozorní vás na to svými otázkami, ptají se, proč tak jednáte, ptají se, jestli  jste šťastní. Říkáte jim, že ano (protože vám kdosi jiný řekl, že každý člověk bude šťastný jedině díky tomu, čemu nyní věříte), i když to až taková pravda není. Chtěli by jste být dokonale šťastní, jste si jisti, že děláte vše pro šťastný život, tak jak máte, ale nejste. Vidíte rozpory, mezery, nesrovnalosti. Jste z toho všeho nervózní, vnitřně vás to ničí. Ničí vás vlastně to, že jste uvěřili něčemu, co nefunguje. Jediné, co vás od té úzkosti osvobodí je to, že si to přiznáte. Že si přiznáte, že "to co děláme my, je dobré,  jen díky tomu bude každý člověk šťastný" nefunguje. V té chvíli ucítíte vnitřní klid, protože už nejdete proti svému nitru a nasloucháte svým negativním pocitům ve smyslu, že jsou signálem, že neděláte něco dobře a měli by jste dělat něco jinak a nenutíte se věřit něčemu, co zkrátka nefunguje..